BarevNÉ EXtempore

Své fotografie představuje Aleš Zídek již na druhé samostatné výstavě. Tentokrát se vydává na cestu výraznějšího experimentu, přesto se nevzdává svých oblíbených témat, mezi nimiž přesvědčivě dominuje krajina. Mnohem častěji ji vrství, používá její makrodetaily a barví ji do fantazijních odstínů. Právě vrstvení fotografovaných pohledů a jejich prolínání, prostupování a otevírané průhledy jsou jednoznačně nejvýraznějším prvkem Alešovy tvorby, které se v poslední době věnuje. I ve formě vrstvení používá několik přístupů od propojení dvou plošných obrazů až po jejich komplikovanější hloubkové kombinace oživené nečekanými barevnými odstíny.

Historie české i československé fotografie je silná a bohatá, naplněná originálními umělci známých jmen, ráda bych v souvislosti s Alešovou tvorbou, a to zejména s jeho tématem krajin a rostlinného života, zmínila inovativní puřidla Josefa Sudka, na kterých pracoval společně se svým přítelem, architektem Ottou Rothmayerem. Mezi dvě sklíčka naleptaná kyselinou, která na nich vytvořila stopy připomínající rostlinné motivy nebo namrzlá okna, vkládali fotografie či tenké přírodniny, spojili je tenkým krouceným olověným drátkem místo rámu, a celou kompozici pak fotografovali. Používali tedy časově náročné fyzické vrstvení motivů, které dnes Aleš Zídek může vrstvit a barvit digitálně v reálném čase.

Osobně považuji právě citlivou práci s krajinou za Alešovo nejsilnější téma. V jejím zpracování se dotýká lidských emocí nejhlouběji a vede diváka k vnitřnímu rozjímání a zklidnění.

Není to však jen krajina, které se Aleš tematicky věnuje. Ve svých fotografiích se od realistického pohledu posouvá svými představovanými díly k abstraktnímu vyjadřování a často vkládá důvěru ve fantazii diváka, aby jeho obrazy sám rozvíjel. Motivy, se kterými opakovaně pracuje, jsou i sakrální památky, městský prostor či lidské postavy.

Aleš ve své tvorbě používá velmi různorodé kompozice, experimentuje s prostorem i plochou, symetrií a asymetrií i skromností, ale také až přeplněností svých obrazů.

Barevnost Alešových fotografií se pohybuje mezi dvěma extrémními póly, a to od tlumených až meditačních, vnitřním světem prostoupených barev, k odstínům sytým, výrazným snad až dráždivým, jedovatým či provokujícím.

Nedílnou součástí Alešovy fotografické tvorby je jeho pozornost věnovaná názvům jednotlivých prací, které mohou být lehkým komentářem, výstižným označením, ale i konfrontací či úsměvným popřením zobrazeného motivu.

Přestože se fotografii nevěnuje profesionálně, Alešova tvorba se vyvíjí a posunuje, svá předchozí témata, ani techniku nereplikuje. Představovaný výběr jeho posledních prací je pestrý, ale přesto velmi kompaktní. Díla jsou na výstavě představena v rozdílných formátech, které diváka vedou k větší pozornosti a hledání autorova klíče pro jejich výběr.

Srdečně vás zvu na výstavu Aleše Zídka a přeji vám silný umělecký zážitek.

Markéta Čejková, historička umění